Na konci prázdnin jsem dostal příležitost navštívit východ Maďarska a vzít si s sebou kolo. Naplánoval jsem si tedy pár celodenních výletů a přivítal to jako hezký trénink a poznávačku.
Maďarsko je sice spíše rovinaté, ale na východě těsně pod slovenským Štůrovem je kopcovitá část. My bydleli ve městečku Tata vedle průmyslové Tatabánye. Tata je krásné městečko s historickou částí a přilehlou vodní nádrží (nebo je to rybník, těžko říct), která slouží k rekreaci. Právě odtud jsem každé ráno vyrážel do okolní přírody a toulal se po turistických stezkách, odlehlejší místy a venkovem.
Maďaři jsou příjemní lidé, pozorní, snaživý a určitě i pracovití. Na vesnicích je vidět, že jsou stejně jako my zahrádkáři. Všude kde jsem se toulal bylo čisto a uklizeno. Překvapilo mě také množství křesťanských symbolů, které byly nejen v obydlených místech, ale i v lesích a v přírodě. Křížové stezky, kříže, pomníčky a to vše i na samotách.
Také mě překvapila úroveň značení turistických tras a cyklotras. Na naše značení to sice nemá, ale síť turistických tras je poměrně hustá. Nevýhodou je snad jen to, že jména všech měst a míst se nám jeví stejná :-D
Po večerech jsme s manželkou chodili posedět do místních restaurací a ochutnat místní kuchyni. I zde jsme byli mile překvapeni a to velkým výběrem jídel i cenami. Kuchyně je dosti podobná té naší. Restaurace byli vždy plné a personál ochotný. Akorát nepochopili, že mě po celodenním bajkování prostě jedno pivo k večeři nestačí.
Překvapen jsem byl i tím, že jsem se skoro všude domluvil anglicky a kde ne, pomohla znaková řeč :-) V porovnání s Katalánskem je to nebe a dudy, tam jsem se nedomluvil ani rukama. Rozhodně se sem ještě někdy vrátíme. Pokud ne do těchto míst, tak třeba na Balaton.
